Vlády investují miliony dolarů do zařízení, která umožňují sledování lidí. Ve zprávě předané Evropskému parlamentu 11. července 2001 bylo uvedeno, že „existuje globální systém pro sledování komunikace, který funguje v rámci kooperace ... mezi Spojenými státy, Velkou Británií, Kanadou, Austrálií a Novým Zélandem“. Pomocí globální sítě satelitních přijímacích stanic, které se říká ECHELON, vlády těchto zemí údajně dokážou zachytit a analyzovat satelitem přenášené faxové, internetové a e-mailové zprávy i telefonické hovory. Noviny Australian tvrdí, že když vlády používají tento systém, „je možné vytřídit určité faxy a e-maily, a pokud je tento systém určitým způsobem nastavený, dokáže také rozlišit hlas konkrétního člověka a rozpoznat jeho telefonické hovory“.

Moderní sledovací techniku používají také orgány prosazující dodržování zákonů. Podle časopisu BusinessWeek, který vychází ve Spojených státech, má FBI technologii, které se říká Carnivore a která se používá „k monitorování e-mailů a digitálních telefonických rozhovorů“. Nová britská legislativa v současné době dovoluje, aby orgány prosazující dodržování zákonů tajně „sledovaly tisíce lidí při používání telefonu, faxu a internetu,“ uvádí BBC News.

Skryté kamery a podrobné databáze

Sledovat lze i člověka, který právě nekomunikuje pomocí telefonu, faxu nebo e-mailu. V australském státě Nový Jižní Wales jsou například pomocí více než 5 500 kamer sledováni lidé, kteří cestují železnicí. Bezpečnostními kamerami je zde rovněž vybaveno asi 1 900 státních autobusů.

Podle jedné studie má v počtu bezpečnostních kamer na jednoho obyvatele celosvětové prvenství Británie — jedna kamera zde připadá na padesát pět lidí. V roce 1996 mělo ve Spojeném království bezpečnostní kamery na veřejných místech 74 měst. V roce 1999 mělo tato zařízení již 500 měst. Tyto kamery jsou spojeny s novými počítačovými programy, díky nimž dokážou rozlišit obličej určité osoby, a to i v davu na letišti nebo na náměstí.

Váš osobní život může být bez vašeho vědomí sledován jako nikdy předtím. Simon Davies, ředitel organizace Privacy International, která bojuje za lidská práva, říká: „Pravděpodobně nikdy v dějinách nebyla doba, kdy by o celkové populaci bylo nashromážděno tolik informací. V rozvinutých zemích jsou informace o běžném člověku v produktivním věku shromážděny v asi čtyřech stovkách velkých databází — to je dostatek dat, aby o každém z nich vznikla rozsáhlá publikace.“